Na dálném jihu snad

Reflexy severu jsem vsál pletí pobledlou,
znavený rytmus líně mou krví bije mdlou.
Mně vášeň žádná duší vítězně nehřměla,
jen žhavé barvy snů mých bolestně setřela.

Truchlivá moje láska v své něze dojemné
mé tělo vysiluje a enervuje mne,
tesknoty sirný plamen horečně roznítí,
však mojí touze nikdy, té nedá zemříti.

Nemožno, aby vzňaly mé srdce do žhava
ty loutky, které matka s přívažkem prodává,
a ženy, pro kus chleba co tělo ztřísnily
a ty, jichž smysly bída a práce ztupily.

Kdes v zemích bez kultury, na dálném jihu snad,
je bytost, již bych mohl vášnivě milovat,
jež moji touhu mohla by zdusit zúplna,
brutální, silná, divá, jak zvíře smyslná.