Rusá láska

Má tlustá blondýnko! Má Ofélie,
hladové vášně unavená bojem!
Že Hamlet tvůj den ze dne chladnější je,
tvé srdce pláče teskným nepokojem.

Nahrben Hamlet v lenošce své sedí,
své žluté vlasy rukou hladí líně.
Na rudé růže klidným zrakem hledí,
na rudé růže schnoucí na tvém klíně.

Vše marno, Ofélie! Nerozpěje
se Hamlet sladkostí tvých bílých údů.
Zemdlením tělo tvé se nezachvěje
po divém tanci rozzuřených pudů.

Však do kláštera nejdi přese všecko!
Za noci duše k smrti truchlivá je
a Hamlet usne jak při krbu děcko,
tvé teplé tělo bílé objímaje.